Z mnoha stran slyšíme, že je dobré přemýšlet nad tím, jaké emoce ukazujeme. Příliš velký nával pocitů může okolí vystrašit i vyděsit, můžete snadno ukázat své slabé stránky, které mohou lidé použít proti vám, nebo naopak ukážete až moc šťastnou povahu, budete už navěky za otravného sluníčkáře, který nemá právo na smutek a slzy. Jedním slovem? Blbost! Kumulovat v sobě emoce a ukazovat světu jen ledovou královnu prostě není dobré. Ani pro vás, ani pro vaše okolí. Právě pocity jsou totiž něčím, co lidi spojuje. A bude to v dobrém i špatném. Prostě navěky!
Jak v sobě ale najít emoční rovnováhu a ukazovat doopravdy to, jaká jste?
1. Dovolte si ukázat, co cítíte!
Ať už jste šťastná k zbláznění, nebo se máte chuť vyplakat nejbližším na rameni, udělejte to. Je přirozené reagovat na životní situace s emocemi a ať už si vyberete na škále pocitů jakýkoliv, je důležité si ho odžít.
2. Posloucháte své srdce i mozek.
Na ne všechny otazníky dokážete odpovědět na první dobrou. Na ne všechny otazníky vám pomůže odpovědět zdlouhavá analýza. Občas je dobré prostě propojit dva v jednom a dojít k závěrečnému ustanovení po smíření obou stran – citu i rozumu.
3. Dokážete mluvit narovinu.
Uvědomujete si, o čem a kde je dobré mluvit. Dokážete rozdělit pracovní i přátelské vztahy a hravě vybíráte tón i téma konverzace na krátký small talk s neznámými. Komunikaci máte prostě v malíčku.
4. Nesvazujete své emoce jen proto, abyste se někomu zavděčily.
Vědomí, že někdo potřebuje nadchnout, nebo si s vámi naopak potřebuje zanadávat, respektujete. I tak ale ve výsledku sázíte na to, co si o všem myslíte vy a nebojíte se přihodit vlastní názor.
5. Nerady se dlouho v něčem plácáte.
Bolesti a radosti vás dokáží naplnit, nežijete ale z jednoho okamžiku dalších sto let. Život je od toho, aby se žil, ne aby vás poutal v myšlenkách k malému množství „významnějších“ momentů.
