Reklama

Fejeton: Kytkou ani ženu nepotěšíš… anebo?!

Nad únorovou záplavou květin se zamýšlí Petr Cífka, sloupkař Joy.
Reklama
12294

Tenhle sloupek vzniká ve valentýnské kocovině – všude nekonečná spousta srdíček, vyznání i polibků, často s příslibem něčeho hanbatějšího. A taky byly všude kytky. Strašně moc kytek. Nebavím se ale o virtuálních květinkách ve smajlících a instastories, ale opravdu o těch krásných a voňavých kouscích přírody, jež si naše partnerky tak rády berou domů.

Na 14. února se jich prodají miliony - i když každá druhá ženština, minimálně tedy v Česku, pořád tvrdí, že tenhle importovanej svátek teda jako neslaví. Že láska se má velebit pořád a ne jen jeden zimní den v roce, že to sem dovlekli z Ameriky a tak vůbec… tohle je svátek pro děcka, co potřebujou zahltit svý sociální sítě spoustou růžovýho kýče a patosu. Přesto se dodávky prohýbají pod tunami okvětních lístků a floristi slaví rekordní tržby. 

A právě v tom je ten fór: Stará pravda (a taky Wikipedie) sice praví, že svatej Valentýn se oslavuje na počest jakýhosi italskýho kněze, co přál zakázaný lásce - a ne, nemyslím tím vztah Kateřiny Kristelový s Tomášem Řepkou, ale spíš římský vojáky, jimž prý pomáhal k sňatku proti vůli císaře a byl za to popraven. Já jsem si ale jistej, že v reálu za tímhle svátkem stojí protřelá a zákeřná květinářská lobby. 

Právě ta musela vymyslet, aby se určil den, kdy musí každej fotr koupit svý mamině aspoň trochu toho lupení, najít v kalendáři bod, kdy má každej seladon povinnost přilítnout za svou milou s pugétem, páč jinak by byl o sex a o hlavu kratší. A prachy se hrnou.

Jasně, nemusí se to zdát jako problém, protože kytky jsou vnímány veskrze pozitivně, takže svátek všech valentýnských kytek by mohl bejt chápanej jako rovnej třeba ke dni, kdy se v každý domácnosti objeví roztomilý koťátko, nebo svátek, kdy nemusí nikdo na světě platit měsíční nájem. 

Jenže co jsem tak sondoval vztah ke kytkám u zadaných žen a dívek je poněkud rozporuplný – ze začátku si je na max užívají, všechnu tu krásu, vůni, dekorativní hodnotu, prostě všechen ten zkrášlovací a rozmazlovací efekt. 

Když ale pugéty přestanou chodit v pravidelných intervalech a najednou se začnou zjevovat jen jednou za čas, stanou se ekvivalentem blikající rudé kontrolky a nahlas řvoucího alarmu. Že je něco v nepořádku. A přijdou otázky: „Co to sakra ten vejlupek zase provedl, že se hlásí s kyticí? Proč mi ji nosí? To zas hasí nějakej průšvih… tu sexy kolegyni, nebo jak se v pátek opil?! No potěš pánbu.“ 

Zkrátka a nedobře, krásná kytka se může proměnit v červíčka, co hlodá a hlodá. Nebo o důkazní břemeno připomínající urputností Perryho Masona, že je něco v nepořádku. Jsou to pak nervy všechno vypátrat, vykoumat, anebo jen kvůli tý blbý kytce rovnou odpustit… To je snad lepší nic nedostávat! Pak žádné podezření nehrozí. A člověk nemusí nic promíjet skrz tenhle voňavej úplatek. Prostě pryč s kytkama!

To jsem samozřejmě přehnal. Pánové, koukejte je kupovat, ještě aspoň chvíli. Za moment se beztak zjistí, že se jejich pěstěním a kosením plundruje příroda a že tím vykořisťujeme africké farmáře - a zakážou nám je, nebo vyjdou z módy jak palmovej olej. A zbudou nám fakt jen ty ikonky na sockách, co jsou sice pěkný, ale nevoní.

 

Reklama
Reklama
sledujte nás na instagramu
Přihlásit se k odběru newsletteru
* povinná pole
Reklama
Reklama