Reklama

Největší vánoční bolístky podle sloupkaře Joy Petra Cífky

Nad nejhoršími vánočními dárky se zamýšlí Petr Cífka, sloupkař Joy.
Reklama
12700

Vánoce, Vánoce, přicházejí, zpívejme, přátelé, a těšme se na dárky. A na vykácení deštných pralesů kvůli tunám balicího papíru, drancování českých obchodů prakticky se vším myslitelným zbožím i na totální fyzické strhání Ježíška, Santa Clause i dědy Mráze. Jsou to opojné zážitky, trocha radosti do našich mrzkých i báječných životů, příval pozitivní energie, pokud se tedy zrovna babička nezadusí kostí z kapra a tatínek neopije při odpolední návštěvě sousedů.

Můžeme si samozřejmě nalhávat, že máme Vánoce rádi kvůli rodinné pospolitosti. Kvůli pohodě, koledám a cukroví. A kvůli zevlingu před televizními obrazovkami, u pohádek a taškařic, které umíme všichni citovat zpaměti tak skvěle, že by před námi uctivě poklekl i čert s hodností vraníka, Popelčina sova Rozárka i libovolný rudý bolševický nok. Zdrcující pravdou nicméně je, že se všichni těšíme na jedinou věc: na dárky!

Dárky lze rozebírat na sto a jeden způsobů. Jejich hájemství je nekonečně široké a pestré. Ale vždycky v něm jsou ponožky.

Právě tyhle štrikované potvory se obvykle objevují v seznamech vůbec nejhorších vánočních dárků. A to i když nepřijdou v sandálech. Jsou známkou tu malé invence, tu nudy, tu promarněné příležitosti, protože – a proč to nepřiznat – vždycky je víc cool dostat klíčky od nového Lamborghini nebo voucher na večeři v SaSaZu než zpropadený červený fusekle s motivem sněhuláka.

Výzkumy veřejného mínění udávají, že krom ponožek se mezi nejvíc hejtovanými prezenty umisťují erotické pomůcky, poukazy na adrenalinové zážitky, čisticí přípravky, osvěžovače vzduchu a prostředky na hubnutí.

Naprosto chápu. Asi není vhodný dávat dědovi, jemuž se rozklepala kolena na petřínský rozhledně, skok padákem. Je poněkud trapný, když si tetička z pátého kolena rozbalí před celou rodinou krabičku s vibrátorem, Venušinými kuličkami a lubrikačním gelem. A existuje určitě elegantnější způsob, jak někomu naznačit, že má doma nepořádek a smrdí to u něj jak v prasečáku, než mu zavézt pod stromeček paletu sava a tunu vonných tyčinek. O darování doživotního předplatného časopisu Dieta raději nemluvě…

Pravdou ale je, že jsem zažil mnohem horší dárky. Můj dobrej kamarád s vybraným hudebním vkusem dostal ve svých osmnácti letech od lehce pomatené babky cédéčko Želvy Ninja nazpívané Michalem Davidem. A o rok později na něj čekala Davidova biografie. To svůj vztah k Vánocům rychle přehodnotíš.

Mně nejvíc traumat přinesl dárek od jedný mý holky, která mi na Štědrej den, kdy upřímně řečeno nepůsobila zrovna rozjuchaně, nadělila lístky na mnou dychtivě vyhlíženej koncert. Konat se měl ale až za čtvrt roku a já v jejích očích viděl výraz „vím, že se na něj moc těšíš, ale obávám se, že v tu dobu už spolu nebudeme… ale přeci nebudu kráva a nedám ti kopačky o Vánocích“.

Nebyla kráva. Rozešla se se mnou až 28. prosince.

 

Tak ať máte vy i vaši blízcí v očích úplně jiné, radostnější výrazy!

Reklama
Reklama
sledujte nás na instagramu
Přihlásit se k odběru newsletteru
* povinná pole
Reklama
Reklama