Reklama

Cover duo Kazma Kazmitch a Andrea Kalousová promluvili o svém vztahu i sociálních sítích

Jakým způsobem ovlivňuje jejich život Instagram? A mluví si navzájem do svých pracovních projektů?
Reklama
12758

Jak se změnil váš život od té doby, co jste spolu začali chodit?
Kazma: Já říkám, že mě náš vztah zachránil a spasil. Předtím jsem žil trochu bujařejší život. Od té doby, co jsem s Andrejkou, tak jsem rozhodně klidnější, nechodím večer po barech a nevracím se nad ránem. Jsem raději doma a co hlavně – mám důvod jít domů. Dříve jsem ho moc neměl, protože na mě čekala akorát tak kočka. Ty tam jsou teď mimochodem tři. A to už je důvod se vracet. Po všech stránkách bych to nazval tak, že vedu mnohem zdravější život.
Andrea: Je trochu paradoxní, že Kazma říká, že jsem ho zachránila, protože mám pocit, že je to on, kdo mi ukázal směr. Ukázal mi hodnoty, včetně těch vztahových, a stejně tak mi ukázal, že si lidé musí jeden druhého vážit. Tím ale nechci říct, že bych si dřív lidí nevážila. Ale bylo hezké, když mi ukázal z té druhé strany, jak to ve vztahu funguje.

Mezi vámi je desetiletý věkový rozdíl. Narazili jste někdy na situaci, kdy se to projevilo?
Kazma: My si to uvědomíme často, až když o tom někdo začne mluvit, nebo když si to má člověk s čím srovnat. Andrea je podobně stará jako moje sestra, kterou jsem jako malou vozil v kočáře a vždy ji bral jako holčičku. A to je přesně ten moment, kdy mi dojde, že jsem oproti ní zažil obrovský kus života. Těch deset nebo jedenáct let je v tom věkovém rozmezí mezi dvacítkou a třicítkou strašně rychlých a stane se toho opravdu spousta. Mezi námi to ale zas tak znát není.
Andrea: Já si hlavně také myslím, že Kazma se nechová na svůj věk. Vede stále mladistvý život.
Kazma: Já jsem totiž zamrznul přesně v tom věku, do kterého se teď Andrejka dostala. Takže to tomu rozhodně přispívá. Já vedle ní mládnu, ona vedle mě moudří.

Kazmo, ty už máš školu dostudovanou (obor finance a daně na Evropském polytechnickém institutu, pozn.red.) a Andreo, ty teď studuješ ekonomku. Jak se vám daří skloubit pracovní, osobní a studijní život?
Andrea: Myslím si, že se nám to docela daří. Večer se potkáme doma a ráno spolu zase vstáváme. A víkendy se pak snažíme být co nejvíc spolu.
Kazma: Je to přesně tak. Ráno v týdnu si pak jdeme každý po svém a pak se zase sejdeme doma. Já chodím domů večer a většinou už jsem pak povoláván, abych se už konečně dostavil. Andrejka je prostě ten důvod, proč se vracím, jinak bych v kanclu snad i spal. Andrea: Ale myslím si, že nám to takhle funguje.

Oba dva jste aktivní na instagramu. Jakým způsobem ho používáte? Co se snažíte na svých účtech lidem předat?
Andrea: Snažím se hlavně ženy inspirovat k tomu, aby se nebály být přirozené a své. Existuje strašně moc profilů, které jsou plné póz. A i když sama sem tam nějakou tu pózu ve feedu mám, tak se tomu snažím stále víc vyhýbat.
Kazma: Já ho používám na to, co je zrovna potřeba. Instagram nemám pro to, abych byl nějaký instagrammer nebo influencer. Je to takový můj „side business“, který vyplývá z toho, co dělám v rámci ONE MAN SHOW. V dnešním světě je to bohužel nutná věc. Když chce jít člověk s dobou, tak prostě musí na sítích být a nějak je obstarávat. Zároveň je to i skvělý nástroj pro komunikaci. Řeším tam, co je zrovna nutné – když chci oznámit, že máme nový merch, tak to tam oznámím, když se potřebuju vyfotit v koupelně, tak se vyfotím v koupelně.

Jak se podle vás sociální sítě mění? Nejsou už lidé přesycení veškerou tou dokonalostí?
Andrea: Na Instagramu má kdejaká holka velká prsa a vyšpulené rty, to je takový standard. A je málo profilů, které z toho vybočují. Ale mám pocit, že se to postupně mění. Stejně tak se celá aplikace mění s tím, jak se vyvíjí její algoritmus. Když jsem dříve přidala fotku, tak měla mnohem větší dosah a zásah. Teď je to výrazně menší. Je to kvůli tomu, že celkově je instáč obsahem velice přesycený. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.
Kazma: Do toho navíc omezili lajky…
Andrea: To je pravda. Mě se to ale ještě netýká.
Kazma: To já už omezený jsem. Každopádně instáč je odrazem toho, co se děje v celé společnosti. Všechno musí být super, dokonalé. Ale to není reálný svět. Myslím si, že spousta lidí z toho pak musí mít deprese – přeci jen sledovat ty úžasné životy influencerů nemusí být vždy příjemné sledovat, když je váš život zcela odlišný od jejich.

Myslíte si, že ukazovat více z toho skutečného života je tedy směr, kterým by se Instagram měl ubírat?
Andrea: Je tam důležitá nějaká míra. Neumím si moc představit, že se člověk bude třeba fotit, jak brečí.
Kazma: Instagram je potřeba stále brát jako jednu z forem reklamy, je tedy potřeba pouštět ven i ty skvělé věci. Zároveň pokud to někoho inspiruje, tak proč neukazovat ten život o trochu hezčí, než je? Svět je často dost smutný a nemyslím si, že je dobrá volba tam dávat ještě nějaké své další problémy. To nikoho zajímat nebude, protože každý má svých vlastních dost. Paradoxně ale nějaké pikantní příběhy nebo výlevy občas letí a pro lidi to může být pastva. Ale málokdo to takhle dělá. To by mě osobně zajímalo, jak by fungoval algoritmus, pokud by tam člověk vážně dával to, jak se cítí, jak mu je, co řeší. To zní jako zajímavý nápad.

Máš, Kazmo, v plánu zařadit Andreu do nějakého ze svých projektů?
Kazma: Myslím si, že by nebyla ráda, kdybych ji do něčeho tahal. To by asi popravdě nebyl nikdo rád. Jsou to všechno nebezpečné věci. Já ji musím chránit, ne ji tomu ještě vystavovat.
Andrea: Samý kulišárny to jsou!

Andreo, jak vlastně vznikla tvoje značka triček?
Andrea: Vznikla spontánně, když jsme byli na dovolené v Kambodži. Byli jsme na lodi a začalo se mi stýskat po kočkách, které na nás čekaly doma.
Kazma: Jak poznamenal můj kamarád – to byla dovolená asi za tři kila a Andrea na tom krásném ostrově najednou říká: „Chci domů!“ a já na to „Cože? Proč?“. A ona odpověděla: „Chybí mi kočky!“
Andrea: Bylo to samozřejmě naprosto nádherné místo, na kterém by chtěl být asi každý, ale já měla zrovna jednu z těch stýskacích chvil. Kazma to zrovna natočil, a když jsme to pak dali na Instagram, tak jsem ani nečekala, jak velkou smršť reakcí to spustí. Najednou se s tím ztotožnilo tolik lidí. Popravdě jsem vždy měla v hlavě myšlenku, že bych si založila něco svého. Navíc mě baví oblečení a ráda vytvářím hezké a kvalitní věci. Ale nevěděla jsem přesně, co by to mělo být. A rozhodně to nebylo tak, že by Kazma natočil video v Kambodži a já bych si řekla, že tohle je ono a odteď budu dělat trička s kočkami. Až půl roku na to jsem si začala říkat, že to vlastně není špatný nápad, aby na tričku zazněly věty z onoho videa, a vzniklo by tak rovnou tričko, co má příběh. Navíc je tam i to propojení názvů – moje kočka se jmenuje Tigi, takže ten brand je pojmenovaný po ní. Do budoucna bych značku chtěla ještě propojit s nějakou kočičí organizací.

Řešíte spolu vzájemně své projekty?
Andrea: Nemyslím si, že by Kazma měl někdy projekt, o kterém bych nevěděla vůbec nic. Většinou to spolu doma konzultujeme, občas si i řekneme vlastní názor a pohled na věc.
Kazma: Ale detaily úplně neřešíme. Andrea třeba ví, co děláme, zná koncept, ale nesdílím s ní každou drobnost.
Andrea: Ono je to hodně dané i tím, že to celý den řeší v práci. A když pak přijde domů, tak to nechce celé vyprávět znovu. Ale když třeba dělám něco já, tak mu to chci říct úplně celé.
Kazma: Moc jí do práce ale nezasahuju. Když potřebuje nějak nasměrovat, tak ji samozřejmě nasměruju, ale chci, aby si to udělala sama, aby si prošla tím procesem sama a učila se.

Myslíte, že se mění pojetí lásky a vztahů? Třeba zrovna kvůli sociálním sítím...
Andrea: Pro někoho, kdo je sám, může třeba valentýn být složitější, když uvidí na Instagramu právě třeba ty zamilované dokonalé páry. Ale je to těžké říct, protože my to takhle nemáme. Nepotřebujeme fotku, abychom si dokázali, že se máme rádi.
Kazma: Opravdová láska podle mě není ještě tímhle ovlivněná. Technologie ještě nemají tolik síly, aby na toto mohly sáhnout.

Foto: Adriana Fialová

Reklama
Reklama
sledujte nás na instagramu
Přihlásit se k odběru newsletteru
* povinná pole
Reklama
Reklama