Reklama

Krabičková dieta redaktorky Verči | Má to i svá ale!

Jste zvědaví, jaký byl můj první tyden s krabičkami od Zdravého stravování? Taky jsem byla na sebe zvědavá, jak to zvládnu, protože pochybností jsem neměla zrovna málo…
12113

Možná si říkáte - a co by na tom jako neměla vydržet? Pět jídel denně, které jí každý den dovezou až pod nos, to snad není žádné utrpení, ne? Svým způsobem máte pravdu. Pět porcí pečlivě zkombinovaného a zdravého jídla, bez přemýšlení nad tím, co budu vařit a bez dlouhého stání u sporáku, je jako vyhrát jackpot. Ale! No jo, má to i svoje ale. 

To první “ale” je, že jsem žrout. V porovnání s porcemi v krabičkách, jsem zvyklá na nejméně dvojnásobný příděl. Žádný div, že mám kolem pupku z tuku záchranný kruh, když přijímám trojnásobný počet kalorií, než můj metabolizmus kdy stihne spálit. Takže můj dlouhodobě roztažený žaludek si musel skokově zvyknout na skromnější přísun jídla. 

Druhé “ale” je délka mého dne. Správně bych měla jíst každé 2-3 hodiny, ale vzhledem k tomu, jak dlouhý je díky mým dětem den, bych měla krabičku s večeří snězenou už v době odpoledního snacku. Takže jsem musela vyřešit problém, jak rozdělit krabičky tak, abych neměla dlouhé pauzy během jídly a neriskovala záchvaty vlčího hladu.  

Třetí “ale” je má závislost na sladkém. Když mluvím o závislosti, nepřeháním. Ti, kteří mě sledují na Instagramu, vědí, že moje spíž vypadá jako centrální sklad čokoládovny. Nepamatuju si den, který by se u mě obešel bez konzumace sladkého. I když pokusy o to byly samozřejmě nesčetné. Jenže moje slabá vůle a fyzická potřeba sladkého každé předsevzetí vždy převálcovaly. Takže když mi majitelka Zdravého stravování Katka Šimková při sestavování výživového plánu řekla, že samozřejmě nesmím jíst sladkosti, ale že to není problém, protože s jejich jídly na ně chutě mít nebudu, běželo mi v hlavě:

„To sotva. Vůbec nevíte, s kým máte tu čest. Moje druhé jméno by mohlo být Nutella! Necpat se sladkostmi je pro mě prostě NE-MOŽ-NÉ!!!“ 



Tak už chápete, že to pro mě zas až taková brnkačka není? 

Takže jaký ten první týden byl? Otevřeně přiznávám, že po snídani bych si dala klidně ještě jednu a už jsem se těšila na svačinu. Svačit normálně nejsem zvyklá a proto většinou už v 11 padám hlady. Teď jsem ale díky svačině klidně dočkala poledne a dala si oběd - v drtivé většině případů výborný! Po obědě jsem se cítila příjemně sytá, a to i přesto, že normálně jím větší porce. Nad plán jsem si dvě hodiny po obědě dala kávu s mlékem, ale to svoje oblíbené sladké sojové vanilkové jsem vyměnila za obyčejné. Odpolední sváča kávu doplnila, protože byla často sladká (ale zdravá, většinou na bázi tvarohu či jogurtu a ovoce) - např. avokádovo-kakaový krém s lesním ovocem nebo borůvkový dezert s kešu oříšky a ovocem. Teplé večeře byly opět bez výjimky výborné a cítila jsem se tak akorát najezená. No a teď pozor - stal se zázrak a já jsem vážně zvládla celý týden nezabrousit do mé skříně se sladkým. Tomu bych vážně nikdy nevěřila! Že by měla Katka s vyváženou stravou a jejími účinky na chutě na sladké pravdu? Nebudeme se radovat předčasně, jo. Přeci jen, člověk je zpočátku namotivovaný, takže mu každé odepření si a sebeovládání jdou trochu lépe. Uvidíme, jestli bude i další týden stejně úspěšný. Dáme si vědět! 

Reklama
sledujte nás na instagramu
Přihlásit se k odběru newsletteru
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama