Reklama

Anna's diaries: Londýn za času koronaviru aneb jak nám chybí předražené pivo

Zápisky z Londýna #1
Reklama
12929

Koronavirus a izolace se v posledních týdnech staly sdílenou realitou pro většinu světa. Doma sedí wellnessu znalí Dánové, hyperaktivní New Yorčané, stejně tak hospody oplakávající Češi. A taky Češi v zahraničí, třeba jako já (naše přispěvatelka Anička ), v Londýně.

Boj s pandemií vypadá v britském hlavním městě trochu jinak než u nás – stále nebylo přikázáno povinné nošení roušek. Britové, proslulí svou rozvážností, se krizovou situaci snaží zvládat s klidem, nicméně o vážnosti situace vypovídají  apokalypticky prázdné ulice Londýna i fakt, že královna k národu nestandardně promluvila v televizním projevu. 

Život v Londýně má mnoho specifik, a i když na mnoho z nich Londýňani často nadávají, nejspíš mluvím za většinu, když přiznám, že jich nám teď spousta chybí. 

1. Davy a přeplněné dopravní prostředky

Přeplněnost, je jedno ze slov, kterým se Londýn dá běžně popsat. Jeho puls, sestávající z téměř devíti milionů obyvatel, je jedním z jeho největších lákadel. Většina těch, kdo se do Londýna přistěhují, se však na neustávající proud lidí brzy přestane dívat pozitivně, především během cesty do a z práce v přeplněných dopravních prostředcích. Po měsících strávených v izolaci však můžu potvrdit, že mi všudypřítomný londýnský lidský ruch chybí a vím, že nejsem sama. Chybí mi lidé, kteří na placení v metru používají telefon a pokaždé spolehlivě zaseknou celou frontu; chybí mi skupiny turistů fotící se u červených budek; a ještě měsíc a začne mi chybět i možnost každý den otestovat účinnost deodorantu mých spolucestujících v metru!

2. Sociální život sestávají z předražených drinků 

V Londýně jsem se rychle musela smířit s faktem, že za večer tu utratím v průměru okolo 1500 korun (50 liber), zatímco v Česku by mi na večer stačila čtvrtina stejné částky. Vysoké ceny alkoholu jsou obvyklým tématem, na které si tu každý rád postěžuje. Přesto ale nikdo nepřestává do hospod chodit nebo nesmyslné peníze za alkohol každý týden utrácet, protože „puby“ jsou významnou součástí londýnského života, ať jde odrinky a kvízy s kolegy či víkendový bottomless brunch. Možnost utratit za jeden večer tolik, kolik by stálo dvouměsíční členství ve fitku, nám teď všem bolestně chybí. A o trochu víc hlavně s přicházejícím jarem, kdy se otevírají Londýňany zbožňované terasy a pivní zahrady, které si díky několika dobře situovaným kulisám či výhledu na střechu protějšího domu mohou za gin a tonic účtovat ještě o něco víc než normální hospody.

3. Obědy z Pret a Manger

Příprava kaloricky a nutričně vyváženého oběda doma se prostě každý den nevydaří a většina kancelářských myší se tak v Londýně stravuje v obchodech, kavárnách a bistrech. Pret a Manger je symbolem Londýna pro mnoho turistů a pro mnoho pracujících také oblíbenou obědovou destinací. Všem nám, kdo se k předraženým sendvičům uchylujeme jednou („Friday Pret treat“) či víckrát týdně je jasné, že je to vyhazování peněz. Podobně jako pivo za pět liber teď Londýňanům schází oběd z Pretu, skládající se ze sendviče, chipsů a vody, který stojí 8 liber, i když v Tescu by se obdobné menu (anebo „meal deal“) dalo sehnat za 3.50. 

4. Debaty s kolegy o počasí nad čajem

Pití čaje při debatě o počasí je spojení dvou typicky britských činností. A i když to zní jako něco z anekdoty, Britové opravdu rádi mluví o počasí (alespoň třikrát denně, i když počasí je tu většinou stejné celý den nebo i měsíc) a jsou schopni vypít kolem litru čaje denně. Jejich nadšení pro tyto dvě činnosti a jejich spojení je navíc velmi nakažlivé. A tak nejen, že jsem si za roky strávené v kancelářích vylepšila slovníček v oblasti počasí („It is nice weather for ducks“ = prší), ale taky jsem si vypěstovala závislost na čaji s mlékem. A i když se tento pracovní kolorit dá udržovat i přes Zoom, není to ono.

5. Brexit 

Jako většina Londýňanů jsem si nemyslela, že podobnou větu někdy vypustím z pusy, ale začínají mi chybět časy, kdy zprávám dominoval Brexit. Každý den jsme slyšeli o vyjednávání v Bruselu a o tom, jak Evropská Unie musí Británii nabídnout výhodné podmínky. Mnoho Britů totiž zůstává přesvědčeno, že k nim Evropská Unie chová vřelé city a bude jim chtít vyjít vstříc. O nesprávnosti tohoto přesvědčení a politické situaci v Británii se můžu rozepsat někdy jindy, ale pro teď si jsem jistá, že bych radši sledovala nekonečné debaty o hranicích v Irsku než reportáže z nemocnic a neustále narůstající čísla nakažených, a vím, že v tom nejsem sama. 

 

Londýn je zajímavá komunita, která se umí vyrovnat se spoustou krizí, například několika teroristickými útoky. Složený z několika stovek či tisíc rozdílných skupin a oblastí, Londýn i v pokračující nejisté situaci dokazuje, že jeho obyvatele víc spojuje než rozděluje. Těším se, až budeme mít možnost naše společenství oslavit předraženým sendvičem a pivem a zanadávat si na počasí! Do té doby Keep calm and carry on!

 

 
Reklama
Reklama
sledujte nás na instagramu
Přihlásit se k odběru newsletteru
* povinná pole
Reklama
Reklama