Reklama

Rozhovor: Co se Týna dozvěděla od cestovatele Ladislava Zibury?

Mladý poutník se rozpovídal o tom, jak vzniklo jeho alter ego i která země ho ve skutečnosti nudila.
Reklama
12717

Často o sobě mluvíš jako o Princi Ládíkovi. Lidé tě pod tímto jménem najdou i na Instagramu. Jak přezdívka vznikla?
Vznikla před čtyřmi lety, když jsem usoudil, že bych měl mít web s přehledem svých přednášek. A každý web potřebuje svoji adresu. Tak jsem začal přemýšlet nad názvem. Zibura.cz mi přišlo strašně samolibé a navíc jsem pak stejně zjistil, že je to obsazené. LadislavZibura.cz mi přišlo taky hrozně na sílu. Tak jsem si řekl, že bych si měl z domény udělat trochu legraci. Navíc humor provázel vždy všechno, co jsem v životě dělal. A tak vznikl Princ Ládík, který se od té doby stal takovým mým alter egem. Má dokonce i svoji kreslenou podobu od ilustrátorů Tomski Polanski. A ona je ta přezdívka ve své podstatě velice výstižná. Odráží jistou naivitu, se kterou přistupuji ke světu. Na druhou stranu už to začíná být lehce infantilní. Od Ládíka proto postupně upouštím, ve 35 letech už ho asi nebudu chtít úplně používat. A tak se pomalu přesouvám na web Ziburátor. Ten už mám taky zaregistrovaný.

Lidé tě často označují za poutníka. Cítíš se skutečně jako poutník?
Přijde mi zajímavé, jak často dostávám otázku, jestli jsem víc poutník, nebo spisovatel. Nevím. Podle mě to jsou jen slova, která používají druzí, aby si člověka dokázali zaškatulkovat. Já sám sebe znám poměrně dobře, takže se nepotřebuji házet do nějakých kategorií. Každý den jsem vlastně něco jiného. Hrozně rychle se pro něco nadchnu a záleží, jak se ten den budu cítit. Dneska bych třeba odpověděl, že jsem spíše spisovatel. Zítra to ale třeba bude zas cestovatel.

Otázek, které navštívené místo bylo nejlepší, jsi už asi dostal až až. Proto by mě zajímal opak – od kterého místa jsi čekal hodně, ale zklamalo tě?
Tohle je potřeba brát hodně individuálně. Já osobně třeba nemám rád velká města, metropole mě většinou nebaví, byť existují samozřejmě výjimky. Fascinují mě místa, která jsou polozapomenutá a pojí se s nimi příběhy. Budapešť je hezká, ale nepřekvapí vás. Mám raději odjet někam, kde je člověk sám, představuje si, jaké věci se tam děly, co to místo utvářelo. Výborným příkladem je třeba pravěká observatoř v Makedonii, kterou skoro nikdo nezná. A popravdě asi víc tíhnu k východní části Země, než k Západu. Baví mě státy, které nejsou ještě tolik vyspělé, je to v nich větší dobrodružství. A jestli vážně něco byla nuda, tak to bylo projet Německo po cyklostezce. Tam jedete 10 kilometrů rovně a pak možná narazíte na zatáčku.

Nedávno jsem četla článek, kde se psalo, že lidé začali na určitá místa cestovat jen proto, že jsou odtamtud hezké fotky na Instagram. Co si o tom myslíš?
Instagram změnil způsob cestování docela razantně. Koneckonců to můžeme vidět i na Česku – vyhlídka Máj mluví za vše. Obec, která je u ní, není vůbec připravená na ty davy návštěvníků.

 

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle JOY, která je na stáncích do 15. ledna.

 

Foto: Adriana Fialová

Reklama
Reklama
sledujte nás na instagramu
Přihlásit se k odběru newsletteru
* povinná pole
Reklama
Reklama